Hloubka ostrosti (Depth of Field, DOF) je termín, který označuje subjektivní zónu ostrosti před a za zaostřenou vzdáleností. Vše co je mimo hloubku ostrosti (dále či blíže) bud již vyhodnoceno na výsledné fotografii jako neostré, přičemž se předpokládá velikost fotografie 8×12 palců (zhruba A4).
Jinými slovy, vše co je uvnitř hloubky ostrosti bude rozostřené méně, než je pozorovatelné rozostření na výsledné fotografii. Povolené rozostření na senzoru je však logicky menší než na fotografii a je označováno jako rozptylový kroužek. Pro již zmíněnou velikost výsledné fotografie 8×12 palců (cca A4) má jeho průměr hodnotu 0.03 mm pro senzory velikosti kinofilmu 24×36 mm, 0.02 mm pro senzory 1.5x menší (typická DSLR s menším senzorem) a 0.015 mm pro DSLR Olympus/Panasonic.
Schematické znázornění hloubky ostrosti a rozptylového kroužku (CoC).
Hloubka ostrosti se mění s ohniskovou vzdáleností objektivu, s hodnotou clony (clonového čísla) a se zaostřenou vzdáleností. Pokud tyto hodnoty jsou známy, může být hloubka ostrosti přibližně spočítána podle vzorců:
Přední hloubka ostrosti [mm] = c ∙ F ∙ a2 / (f2 + c ∙ F ∙ a)
Zadní hloubka ostrosti [mm] = c ∙ F ∙ a2 / (f2 – c ∙ F ∙ a)
f: ohnisková vzdálenost objektivu [mm]
F: clonové číslo
a: zaostřená vzdálenost [mm]
c: rozptylový kroužek [mm]
Výše uvedené vzorce mají následující důsledky pro hloubku ostrosti:
Krátká ohniska (např. 28 mm) mají přirozeně velkou hloubku ostrosti, zatímco dlouhá ohniska (např. 200 mm) mají velmi malou hloubku ostrosti.
Zavřená clona (vysoká clonová čísla např. 16) zvyšují hloubku ostrosti, zatímco otevřená clona (nízká clonová čísla např. 2.8) produkují malou hloubku ostrosti.
Při snímání na krátkou vzdálenost (makro) je vždy malá hloubka ostrosti.
Přední hloubka ostrosti je vždy kratší než zadní hloubka ostrosti.
Konkrétní tabulky hloubky ostrosti lze stáhnout zde (PDF, 160 kB)..
Ukázka vlivu clony na hloubku ostrosti.
